Historie školy
učňovské školství v Turnově
První působiště školy - dům č. 5 na náměstí (nyní ZUŠ)
Něco z historie školy 1. díl
Zásluhou turnovské obce a bohatého obchodníka s drahými kameny Františka Marka, který poskytl darem 13 560 zlatých, vznikla r. 1869 speciální dvouletá průmyslová škola. I tehdejší doba v Rakousku-Uhersku byla příznivá, neboť se rozvíjela tovární výroba a zaváděly nové stroje a zároveň nastal nebývalý rozvoj různých druhů živností jak v Turnově, tak i v nejbližším okolí. Nově vzniklá škola sídlila na náměstí v domě č. 5. Protože v r. 1882 tento dům zabralo vojsko, její část přesídlila do budovy sirotčince (Skálova ul.), kterou nechal postavit za 110 000 zlatých turnovský rodák usazený ve Vídni Ing. Jan Skála, jenž se proslavil stavbou mostů v rakouských Alpách. V době rakouské monarchie, ale i ve svobodné tzv. první republice se připravovali učni k neuvěřitelnému počtu řemeslných odborností, například: řezník, mlynář, hostinský, kupec, řezbář, kamenář, zlatník, košíkář, truhlář, litograf, hrnčíř, malíř, švec, krejčí, holič, natěrač, sklenář, zedník, zámečník, kovář, klempíř, pilníkář, kolář, strojník, zahradník, provazník, kominík, kamenotiskař, harmonikář, knihař, sazeč, sedlář. Postupem doby přibyly ještě obory brusič diamantů, pekař, cukrář, číšník, puškař, pasíř, optik, dámská krejčová, modistka a velká skupina oborů zaměřená na stroje a zařízení.
Od počátku se škola snažila poskytnout budoucím řemeslníkům co nejucelenější vzdělání. Vedle odborných předmětů (rýsování, živnostenské účetnictví, modelování, nauko o zboží) se vyučovalo i všeobecným předmětům (počty, čtení, mravouka).
Něco z historie 2. díl
Vyučování bylo zpočátku nepravidelné. Od roku 1934 školní výuka probíhala od září do června. Všechny obory měly své praktické vyučování u mistra a v jeho dílně či firmě. Tato doba, která přála různým typům řemesel, se zjevně změnila po r. 1949, kdy drobné živnostenské podnikání bylo pranýřováno a nakonec zakázáno. V učňovském školství v Turnově se to projevilo v dramatickém snížení počtu oborů, jimž se vyučovalo, ale zároveň se vykrystalizovaly ty obory, které s malými změnami pokračují do dnešní doby - číšník, kuchař, pečivář, prodavač, automechanik, optik, strojní zámečník, soustružník, frézař, nástrojař, karosář, zedník, brusič drahých kamenů, zlatník. Od roku 1958 se ustálila struktura výuky, rozdělení na teoretickou a praktickou část, která byla vykonávána v nových státních podnicích a provozovnách (Dioptra, Technometra, Monokrystaly, Sklostroj, Šroubárna, Dias, družstvo Granát, Jednota, Restaurace a jídelny, Potraviny)
Druhé působiště školy - bývalý sirotčinec ve Skálově ul. (nyní Nová radnice)
Škola v roce 1977
Něco z historie 3. díl
V r. 1977 se Střední odborné učiliště stěhuje z nevyhovujících prostor Skálova domu do dnešní budovy (Alešova 1723). V roce 1987 došlo k organizačnímu rozdělení učiliště na dvě samostatné části: Střední odborné učiliště s výrobními obory a Střední odborné učiliště obchodní (kuchař, číšník, prodavač), se stalo po roce 1989 nestátní. Na těchto učilištích bylo možné získat po třech letech výuční list v daném oboru, popřípadě večerním nástavbovým studiem maturitu.
Něco z historie 4. díl
V roce 1994 dochází ke změně struktury školy, odborné učiliště se transformuje na Intergrovanou střední školu, která daleko více odpovídá změnám, které nastaly v průběhu 90. let. Vedle 3letých oborů zakončených závěrečnou zkouškou a výučním listem (strojní mechanik, obráběč kovů, nástrojař, optik, zlatník - klenotník, brusič šperkového a technického kamene, prodavač, kuchař, číšník) škola umožňuje 4leté studium zakončené maturitou (obchodně podnikatelská činnost, management strojírenství) a dvouleté denní nástavbové studium pro absolventy 3letých oborů (podnikání v technických povoláních, podnikání v oborech rukodělné umělecké výroby, podnikání v oborech obchodu a služeb).V učebních oborech jsou zavedeny týdenní cykly, kdy se střídá teoretická výuka ve škole s praktických vyučováním.
Historické fotografie